“Víra Soluňanů zůstala pevná. Ani kruté pronásledování prvních století jí nezničilo. Práce [svatého Pavla] přinášela ovoce. Proto v roce 863 mohou ze Soluně odejít Cyril a Metod, aby donesli radostnou zvěst o Boží lásce až do našich krajin. Jejich vzorem v horlivosti práce byl stále apoštol Pavel. […]” Naše víra má tedy zdravé kořeny. Je apoštolská. Přes svatého Cyrila a Metoděje jsme napojeni až na apoštola Pavla. Zůstává ale tato víra, dědictví našich otců, stále živá? Neuchováváme ji jen z jakési utrpné úcty jako nějaký vzácný sice kus nábytku po předcích, se kterým je nám líto se rozloučit, ale který nám dost často překáží a my kolem něho chodíme s rozporuplnými pocity? Takovou víru bychom nemohli nazvat živou, ale pouze tradiční, téměř mrtvou. (LzP, prázdniny, léta Páně 2000)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.