Matka Tereza už v druhém radostném desátku si všimla: Maria při jen těžko pochopitelném andělově zvěstování nepřeslechla, že stará příbuzná Alžběta čeká syna. A ona chvátala, aby jí posloužila! Matka Tereza nepřeslechla ve hluku velkoměsta pláč trpících, nářek odhozených dětí a starců a chvátala, aby jim pomohla. A hned v dalším desátku s Matkou Marií se skláněla v betlémském chlévě nad Božím Synem položeným do jeslí. Nezalekla se potom nečistot příbytků ubohých a chudých, bezdomovců a matek v nouzi. Ani mor, malomocenství, AIDS jí nezabránily sklonit se s obětavou láskou nad člověkem, o kterém její učitel Ježíš řekl: ,,Cokoli jsi pro něho učinila, to jsi udělala pro mne!" Čemu všemu se potřebujeme v ostatních desátcích ještě naučit i my?! Nevymlouvejme se, že u nás ještě nikdo neumírá hladem. Že máme zatím bezplatnou lékařskou péči. Máme psychiatrická zařízení. Máme léčebny pro alkoholiky a narkomany, ale často nemáme chápající, soucitné, láskyplné a k pomoci ochotné Ježíšovo srdce! (LzP, říjen, 1997)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.